Třiadvacetiletá Katka, která si úklidem domácností přivydělává při studiu, má v tomhle jasno. Některé věci uklidí bez mrknutí oka, na jiné by nesáhla ani v rukavicích. Pro magazín Bydlíme Kvalitně popsala, kde její práce končí.
Začala uklízet, aby si mohla zaplatit školu
S Katkou se nesetkáváme poprvé. Třiadvacetiletá studentka si úklidem bytů a rodinných domů vydělává na školné na soukromé vysoké škole. Za několik let práce už viděla ledacos. Domácnosti, ve kterých by se dalo jíst ze země, i byty, kde po otevření dveří nevěděla, kde začít.
Běžná špína jí nevadí. Špinavá toaleta, mastná kuchyň, zanesená koupelna nebo podlaha plná chlupů jsou důvodem, proč si ji lidé objednávají. Jenže zaplacený úklid podle ní neznamená, že automaticky uklidí všechno, co v domácnosti najde.
„Kdyby mi vadila špinavá vana nebo záchod, asi bych tuhle práci dělat nemohla. Jsou ale situace, kdy už si řeknu, že tohle opravdu ne. Někteří lidé mají pocit, že když si zaplatí úklid, můžou po vás chtít cokoliv,“ říká Katka.
Je líná a manžel si ji vydržuje! Aneb mýty, které nám brání oslovit paní na úklid
Použité hygienické potřeby neuklidí
Použité vložky, tampony, pleny nebo silně znečištěné spodní prádlo podle ní na uklízečku čekat nemají. „Jednou jsem přišla uklidit koupelnu a na zemi zůstaly použité hygienické potřeby. Koš samozřejmě vynesu, ale sbírat takové věci po někom ze země nebudu.“
Podobně se staví i k různým „nehodám“. Když se taková nehoda stane malému dítku nebo domácímu mazlíčkovi, nedělá z toho vědu. Něco jiného je prostor znečištěný krví, zvratky, močí nebo exkrementy. Takový úklid už vyžaduje jiné ochranné prostředky a někdy také odbornou firmu.
Do šuplíků klientům neleze
Jasná pravidla má Katka také u osobních věcí. Když utírá noční stolek, samozřejmě zvedne knihu, krém nebo hodinky a položí je zpátky. Bez domluvy ale nebude otevírat zásuvky, probírat jejich obsah ani rozhodovat, co kam patří.
Největší odstup si drží od peněz, šperků a důležitých dokumentů. Pokud jí překážejí při úklidu, raději je nechá na místě a uklidí kolem nich. „Když někdo nechá na stole bankovky, nesahám na ně. Nechci se dostat do situace, kdy bude klient tvrdit, že jich tam měl víc. Stejné je to se šperky, či jinými cennostmi.“
Ne všechno patří do koše
Opatrná je i při vyhazování věcí. Pro klienta může mít cenu něco, co by jiný člověk bez rozmýšlení hodil do koše. Platí to také v kuchyni. Lednice a mrazáky Katka běžně čistí. Sama od sebe z nich ale nezačne vyhazovat potraviny jen proto, že jsou prošlé.
„Jednou jsem našla krabičku s jídlem, u které bych dala ruku do ohně za to, že je na vyhození. Zeptala jsem se paní majitelky a ona mi řekla, ať ji tam určitě nechám, že její obsah večer sní. Od té doby se raději ptám.“ Stejné pravidlo používá u papírů, krabiček nebo různých drobností položených na stole. Pokud není jasné, že jde o odpad, nechá je tam.
„Tohle jsou věci, podle kterých poznám, jestli se doma uklízí pravidelně,“ říká paní na úklid
Po zvířatech uklízí, všechno má ale svou mez
Psi a kočky jsou v domácnostech, kam Katka dochází, naprosto běžnými společníky. Chlupy na sedačce, stelivo vysypané kolem kočičí toalety nebo špinavé otisky tlapek bere jako součást práce. Jinak se dívá na situaci, kdy je na první pohled vidět, že se po zvířeti několik dní neuklízelo.
„Když se pes doma vyčůrá a já tam zrovna jsem, samozřejmě to uklidím. Zažila jsem ale i domácnost, kde byly loužičky v každé místnosti, a to společně s hromádkou exkrementů. To už podle mě není něco, co by mělo automaticky čekat na paní na úklid.“
Kvůli čistému oknu nebude stát na parapetu
Ne všechny odmítnuté práce souvisejí se špínou. Katka nechce riskovat úraz kvůli úkolu, který se dá vyřešit jinak. Nejčastěji jde o okna. Pokud na ně bezpečně dosáhne ze země nebo ze štaflí, umyje je. Lézt na parapet ve vyšším patře odmítá.
„Už jsem slyšela něco ve smyslu, že stačí vylézt na parapet a trochu se vyklonit. To opravdu dělat nebudu. Kvůli jednomu oknu nebudu riskovat, že spadnu.“ Stejně reaguje například na rozsáhlou plíseň, která už vyžaduje odbornější zásah. Podobně to má například ve chvíli, kdy v domácnosti objeví štěnice nebo další nezvané hosty.
„Když už tady jste, mohla byste ještě…?“
Tuhle větu už Katka slyšela mnohokrát. Klient si ji objedná na běžný úklid bytu. Po příchodu se ale objeví několik let nemytá trouba, kterou by bylo potřeba vydrhnout, hromada prádla na vyžehlení a přeskládání šatny plus umytí oken v celém domě.
Žádná z těchto prací pro ni sama o sobě není problém. Problém nastává ve chvíli, kdy se s nimi při plánování času vůbec nepočítalo. „Jedna věc zabere deset minut, další půl hodiny a najednou zjistíte, že místo dvou hodin budete u někoho pět. Ten čas mi potom chybí u jiného klienta.“
Plesnivé potraviny i mrtvý pták. Katka popsala nejhorší byt, který kdy uklízela
Paní na úklid není automaticky hospodyně
Katka už několikrát narazila i na představu klientů, že když už přišla, může rovnou obstarat všechno, co majitel domácnosti nestihl. Třeba roztřídit oblečení do pračky, poskládat věci do skříní, zalít květiny, navařit nebo poklidit okolo domácích zvířat.
Některé z těchto služeb klidně udělá. Chce o nich ale vědět dopředu. „Nemám problém udělat něco navíc. Když se domluvíme, klidně převléknu postele nebo vyžehlím. Ale nejsem služka, které můžete během práce postupně přidávat další a další úkoly.“
Všechno je o domluvě
Většina klientů podle ní podobné hranice respektuje. S mnoha z nich se zná dlouho a přesně ví, co při návštěvě udělat. Nepříjemné zkušenosti přicházejí hlavně tam, kde zákazník očekává, že zaplacená hodina práce znamená neomezený seznam povinností.
Řadě nedorozumění se přitom dá vyhnout už při objednávání úklidu. Pokud klient potřebuje umýt okna, vyčistit troubu, vyžehlit nebo převléct všechny postele, měl by to říct dopředu. Katka pak ví, kolik času si má na úklid vyhradit, a může rovnou říct, zda danou práci nabízí.
Autorský text + výpověď respondentky Katky
