Přesně o tom jsme si podívali s bytovou designérkou Lenkou, která se navrhování interiérů věnuje dvanáct let a během své kariéry pracovala také v Německu, Francii a Švýcarsku.
V minulosti jsme probrali typické české nešvary v domácnostech i to, podle čeho na první pohled pozná člověka bez vkusu. Tentokrát jsme se jí zeptali, které trendy už považuje za překonané, přestože v českých domácnostech stále přežívají.
„Česko má podle mě jednu zvláštnost. Trend k nám často dorazí s několikaletým zpožděním, ale o to déle se ho držíme. Ve chvíli, kdy se od něj v zahraničí ustupuje, u nás se teprve masově objevuje v nových interiérech a rekonstrukcích,“ říká Lenka.
Šedá barva úplně všude
Pokud by měla jmenovat jeden trend, který podle ní zestárl nejrychleji, byla by to všudypřítomná šedá. „Šedá sedačka, šedá podlaha, šedé stěny, šedá kuchyň a k tomu černé doplňky. Před deseti lety to působilo moderně. Dnes vejdu do takového interiéru a okamžitě vidím dobu, ve které vznikl.“
Šedá barva v interiéru: Pozor na to, že tlumí aktivitu!
Designérka zdůrazňuje, že samotná šedá barva není problém. Zastarale podle ní působí její mechanické použití napříč celým interiérem. „Češi si oblíbili představu, že šedá je bezpečná a nadčasová. Jenže často z ní vznikne byt, který vypadá jako recepce administrativní budovy. Chybí mu teplo, struktura a osobnost.“
V zahraničí podle ní už několik let sílí návrat teplejších tónů, přírodních odstínů a vrstevnatější práce s barvou. „Ve Francii jsem viděla nádherné interiéry s tlumenou zelenou, vínovou nebo hliněnými tóny. U nás se stále mnoho lidí bojí čehokoliv, co není šedá, bílá nebo béžová.“
„I dům za miliony může působit lacině,“ říká designérka. A upozorňuje na chyby, které dělají jenom Češi
Lesklé bílé kuchyně
Dalším trendem, který podle Lenky výrazně zestárl, jsou bílé kuchyňské linky ve vysokém lesku. „Před lety to byl symbol moderní kuchyně. Hladká bílá dvířka, vysoký lesk, nerezové spotřebiče a ideálně LED pásek. Jenže dnes už taková kuchyň velmi často působí zastarale.“
Problém podle ní není jen estetický. „Vysoký lesk je nemilosrdný. Vidíte otisky prstů, šmouhy a každou nedokonalost. Navíc odráží všechno kolem sebe, takže v běžné domácnosti vytváří mnohem větší vizuální neklid, než lidé očekávají.“
Současné interiéry se podle ní posunuly k matnějším povrchům, strukturovaným materiálům a tlumenější barevnosti. „Nemusíte bourat kuchyň jen proto, že je bílá. Ale pokud si dnes někdo objednává kompletní linku ve vysokém lesku a myslí si, že investuje do vrcholu moderního designu, pak je podle mě několik let pozadu.“
Černé baterie už nejsou moderní
Ještě nedávno byly černé vodovodní baterie symbolem odvážného interiéru. Dnes je podle Lenky situace úplně jiná. „Černá baterie byla zajímavá ve chvíli, kdy ji měl jeden byt z padesáti. Dnes ji vidíte v developerských vizualizacích, koupelnových studiích i běžných řetězcích. Z originálního prvku se stal nový standard.“
Podle designérky se navíc černé detaily často používají bez jakékoliv návaznosti. „Černá baterie, černý sprchový kout, černé úchytky, černé svítidlo, černé rámy. Lidé mají pocit, že když do místnosti přidají dost černé barvy, vznikne industriální luxus.“ Ve skutečnosti podle ní může interiér rychle působit zbytečně tvrdě. „Neříkám, že černá baterie je automaticky špatně. Jen už dávno není důkazem originality.“
Nejkrásnější barevné koupelny: Zapomeňte na bílou, která už spoustu let neletí
Umělé květiny
Samostatnou kategorií jsou podle designérky umělé květiny. Nejde přitom o současné kvalitní botanické imitace, které mohou být na první pohled téměř nerozeznatelné od živých rostlin. Problémem jsou především staré plastové květiny, které v českých domácnostech přežívají celé roky.
„Umělá orchidej na parapetu, plastový břečťan na horní skříňce kuchyňské linky nebo látková kytice ve váze. A na tom všem vrstva prachu, kterou už prakticky nejde pořádně odstranit. To je věc, která dokáže shodit celý interiér během vteřiny,“ říká Lenka.
Podle ní lidé často umělou rostlinu přestanou po čase vůbec vnímat. Zatímco živá květina se mění, roste a vyžaduje péči, plastová dekorace zůstává na stejném místě mnoho let.
„Nejhorší jsou umělé popínavé rostliny položené nahoře na skříních. Tam se práší nejvíc, nikdo je pravidelně nesundává a po několika letech už nepůsobí jako zeleň, ale jako archiv domácího prachu.“
Nápisy HOME, LOVE, FAMILY…
Přestože se designérka tématu dekorativních nápisů dotkla už dříve, v souvislosti s překonanými trendy je podle ní nelze vynechat. „HOME, LOVE, FAMILY, KITCHEN. Myslela jsem si, že tahle éra už skončila. Pak přijdu do obchodu s bytovými doplňky a zjistím, že zdaleka ne.“
Podle Lenky jde o typický příklad trendu, který se v Česku drží déle než v jiných zemích, kde pracovala. „Ve Francii jsem se mnohem častěji setkávala s autentickými předměty, knihami, uměním nebo věcmi s osobním příběhem. U nás se osobnost domova někdy řeší nákupem dřevěného slova FAMILY.“
„První dojem vzniká za sedm sekund. Přesto tenhle pokoj zanedbáváme ze všech nejvíc,“ říká bytová designérka
Fototapety s lesem, New Yorkem a pláží
Velmi rychle podle ní zestárly také velkoformátové fototapety. „Březový les za postelí, panorama New Yorku v obýváku, tropická pláž v koupelně. To byl obrovský trend a v některých českých domácnostech stále přežívá.“ Problém je podle ní především v jejich vizuální dominanci.
„Taková stěna vám určuje celý pokoj. Nemůžete ji ignorovat. A protože motiv bývá velmi konkrétní, rychle se okouká.“ Designérka připouští, že kvalitní tapety mají v současných interiérech své místo. „Ale je rozdíl mezi sofistikovaným vzorem a fotografií západu slunce přes celou stěnu.“
Zarámované puzzle
Dalším fenoménem, který podle Lenky v českých domácnostech stále překvapivě přežívá, jsou zarámované puzzle.
„Tisíc dílků s Eiffelovou věží, benátským kanálem, koťaty nebo západem slunce. Rodina puzzle několik týdnů skládá, potom je slepí, zarámuje a pověsí nad sedačku. Chápu tu citovou hodnotu, protože za tím jsou hodiny práce. Ale z hlediska interiéru to většinou opravdu není umění,“ říká designérka.
Podle ní je problém zejména v tom, že podobné motivy bývají vizuálně velmi výrazné a zároveň naprosto generické. „Je zvláštní, že někdo investuje statisíce do obývacího pokoje a jeho hlavní dominantou se potom stane sériově vyráběný obrázek rozřezaný na tisíc kousků. To, že jste něco dlouho skládali, ještě automaticky neznamená, že to má viset na nejvýraznější stěně v bytě.“
Lenka připouští, že v dětském pokoji, pracovně nebo v prostoru, kde má konkrétní puzzle pro majitele osobní význam, může být situace jiná. Kritizuje především jejich automatické povyšování na hlavní dekoraci reprezentativního prostoru. „Pokud chcete na stěně něco osobního, mnohem větší smysl mi dává kvalitní fotografie, grafika od lokálního autora nebo skutečný obraz. Nemusí stát desítky tisíc.“
Skládáte puzzle? Máme ultimátní tipy, jak zvládnout i ty nejtěžší. Začínejte rámem!
Luxfery
Kapitolou samy pro sebe jsou skleněné tvárnice neboli luxfery. Ty zažily v českých interiérech výraznou vlnu popularity a dodnes zůstávají v mnoha koupelnách, předsíních nebo příčkách mezi místnostmi. „Jakmile vidím obloukovou příčku z luxfer, velmi často dokážu poměrně přesně odhadnout období rekonstrukce. Byl to svého času obrovský symbol modernizace,“ říká Lenka.
Právě u luxfer ale designérka odmítá jednoduché tvrzení, že samotný materiál je definitivně mrtvý. Skleněné bloky se totiž v současné architektuře znovu objevují. Rozhodující je podle ní způsob použití. „Moderní práce se skleněnými bloky může být nádherná. Jenže to je něco úplně jiného než zelené nebo modré vlnité luxfery poskládané do oblouku vedle rohové vany.“
Podle Lenky tedy nezestárl samotný princip prosvětlené skleněné stěny, ale konkrétní estetika, která se v českých domácnostech masově rozšířila. „Tohle je mimochodem krásný příklad toho, jak se trendy vracejí. Materiál může znovu působit současně, ale musíte ho použít novým způsobem. Pokud jen zopakujete řešení staré dvacet let, nebude retro. Bude prostě staré,“ uzavírá naše povídání designérka.
Jakým trendům podle vás už definitivně odzvonilo? Napište nám do komentářů pod článkem!
Autorský text + výpověď respondentky
